No, co na to říct… Sešel jsem z cesty… Ale není důležité jak dlouho na cestě vydržíš na první nebo druhý pokus, ale jestli se dokážeš vrátit zpátky. Pokud by bylo vše jednoduché, tak by tě to asi přestalo bavit…
Všichni asi známe někoho, kdo byl „talent“ na něco. Talent jsem dal schválně do uvozovek, protože to slovo nemám rád. Ukazuje na něco, co člověk má aniž by se musel snažit. Ja si spíš myslím, že je to něco co prostě člověku jde, má na to talent, ha a chytil jsem se do pasti. Neříkal bych tomu talent, prostě je to něco na co člověk má prostě vlohy. Má velký ruce, nebo rychle. běhá nebo mu to myslí. Já mám třeba vlohy na mluvení před ostatními. Nechápu, že může někdo mít problém vystoupit před ostatními lidmi a mluvit, nechat na sebe upoutat pozornost a být jediný, kdo mluví. Já to miluju, je to pro mě přirozené. Ale nemůžu říct, že mám na to „talent“, prostě mě to jen baví, cítím se v tom příjemně a proto, to pro mě bude jednodušší se v tomto zlepšovat, než člověk, který se před ostatními stydí.
Ale zpět k talentu. Znovu napíšu, že určitě jste ve svém životě znali někoho, kdo měl „talent“ a stoprocentně znáte i někoho kdo ten „talent“ promrhal. Například já znal kluka co mu strašně šel skateboarding. Měli jsme partičku, když mi bylo kolem patnácti, kdy jsme chodili skejtovat a celkově jsme se s tím trápili. Moc nám to nikomu nešlo, základní triky pro nás byly celkem zakletý a já každý sme uměli tak dva tři triky a to bylo všechno. Po nějakém čase se k nám ale přidal jeden mladší kluk a začal od nás od každého odkoukávat ty triky co jsme uměli a za krátký čas se je naučil všechny a začal dělat triky, o kterých se nám jen nezdálo. Prostě to zkoušel a napadaly ho věci jak ty triky dělat, koukal na videa a bylo mu přirozený ten trik zkoušet a naučit se ho. Já sem třeba koukal přímo na videa, kde týpek vysvětluje přesně jak ten daný trik udělat a stejně jsem se jej nenaučil. Prostě jsem neměl tu chuť se to učit. A neměl jsem ten „talent“ aby mi to šlo jednoduše. No a tenhle klučina začal skákat ze schodů, jezdit po zábradlí a všechno to, o čem my jen snili a koukali na videích.
Dokonce jel i závody, kde skončil někde uprostřed, prostě super umístění na první závody. A pak se na to vykašlal. Zrovna když už začínal být dobrý tak, že si mohl začít říkat o sponzory a posunout to o level výš, tak s tím seknul a začal hrát techno s počítače na místních techno parties, které se odehrávaly v klubech, kde bych měl strach na zimu schovat brambory. Potkával sem ho dál, říkal, mu ať jde s nám jezdit, ale on, že už ho to nebaví a raději seděl doma a „dělal“ techno.
Co tím chci říct? My ostatní bychom dali všechno za to, aby nám to v partě šlo tak jak jemu. Já bych z toho vytěžil maximum, jezdil bych závody, fotil fotky, točil videa a dostal se někam pryč z naší vesnice a užíval si toho, že dostávám odměnu za něco tak zábavnýho jako je skateboarding. I když asi nikdo nezačal jezdit na skatu s vidinou toho, že tím bude vydělávat peníze, bylo by hezký si tím vydělat a nemuset chodit do práce proto, abych pak mohl ve volnu skejtovat.
Tím se obloukem dostávám zpět k teorii, že aby člověk něco dělal dlouhodobě, tak z toho musí mít nějakou satisfakci a musí ho to bavit. Musí prostě dělat to, co jej baví, ale zároveň tam musí být nějaké zdolávání překážek, které vás odmění tím, že se naučíte něco nového. Když sem jezdil na bmx a učil se trik třeba dva týdny a najednou tam padl, tak jsem měl obrovskou radost a pocit zadostiučinění. Jak jsem pak sekl s bmx a proč se dočtete o článek dozadu…
Hmm jak si tak čtu, co jsem zatím napsal, tak nenacházím nějakou hlubší myšlenku v textu, ale ne každý text vám musí něco dát. U něčeho se můžete jen bavit.. Což doufám, že je a nebo bude tady tento blog.