Bylo by za to se představit. Jmenuji se Lukáš a je mi čerstvě 42 let. Původně jsem se narodil v Bohumíně kousek od Ostravy, ale žil jsem i v Brně a pro teď jsem skončil v Praze.
Od mala jsem nebyl nějak extrémně sportovní dítě, táta nás s bráchou naučil spoustě sportů jako tenis, bruslení, fotbal, volejbal, plavání, potápění, ježdění na kole apod. ale všechno to bylo jen v rámci hry, nevedlo to někam do tréninku. Ale například šnorchlování a ježdění na kole jsem miloval. Vždycky jsem se těšil v létě k moři, kde jsem 14 dní v kuse trávil ve vodě.
Na kole jsem jezdil každý den do nějakých třinácti let, ale jen tak okolo baráku, nic náročnýho. Ve čtrnácti mi rodiče koupili počítač a já začal sedět dlouhé hodiny u PC a hrál hry. Díky tomu jsem se naučil anglicky, ale i zároveň hodně přibral. Pamatuju si, že v prváku na střední si ze mě občas kámoši dělali srandu, že sem tlustej. Když jsme třeba hráli basket nebo florbal, tak si jedna půlka sundávala trika (ve škole asi neměli peníze na dresy:) aby se poznaly týmy a já se vždycky styděl, když jsem byl v té půlce sundávací. Ale nebyla to nějaká přehnaná šikana, když se trika oblíkly zpět, posměchy přestaly.
V druháku na střední jsem jel na lyžařský výcvik a tělocvikář tam na sjezdovku naházel pár snowboardů, že prý si je máme vyzkoušet. Pro později narozené, kdysi byli snowboardy se stejným vázáním jako lyže, takže do nich pasovaly klasický lyžáky.
Já si vybral Burton Alp, přikládám obrázek, který jsem poctivě ukradl někde na internetu
V té době jsem se pohyboval v partičce asi 6ti lidí co byla takzvaně up to no good a tak nás snowboarding hnedka chytl. Jezdili jsme ale asi jen dva nebo tři dny, jinak jsme museli dělat co nařídil tělocvikář.
Po návratu domů jsem se do snowboardingu zamiloval, chodil sem ke kámošovi koukat na snowboardový videa, hráli sme na PlayStationu v obchodě (nikdo okolo doma PS neměl) Cool Boarders a celkově sme si připadali jako velcí snowboardisti. Když sem ale tátovi říkal, že bych chtěl snowboard, tak mi řekl že je to blbost, že na tom nikdo nebude dlouho jezdit, že to zanikne. Family support.
Následně přišlo léto a já moc nevěděl co dělat. Tak mě napadlo, že přece skate bude to stejný jako snowboard a skateboardingem si můžu zkrátit léto abych mohl v zimě jezdit na snowboardu. Pamatuju si, že kout skate bylo adventure jak v pořádný RPG hře. Nejdřív desku, pak byly peníze na trucky, pak ložiska, kolečka a asi do měsíce jsme měl skejta.
Na tom se, začal drandit jako šílenej každý den po škole, našel si jinou partičku lidí, kteří taky skejtovali a jednu dobu nás bylo asi 10 což bylo super. Jezdili jsme po ulici, skákali patníky a frajer byl ten, kdo skočil dolů tři schody co jsme měli za barákem. Já je po chvíli začal skákat i nahoru a byl jsem úplně uhranutej.
Přišla zima, podařilo se mi rodiče přemluvit ať mi koupěj snowboard a já jel na hory. Najednou mi ale ten skate začal chybět a já byl všehovšudy na horách asi jen 3x za zimu, protože sem prostě neměl peníze a bylo to daleko.
No tak to pokračovalo do konce střední, kdy sem jezdil každej den na skatu a celkově si užíval život venku v ulicích. Takže z tlustýho nerda ve 14ti, kterýho museli rodiče výhánět ven (pamatuju si, že sem často seděl na schodech na chodbě půlhoďky a pak šel domů, tak moc se mi nechtělo ven), jsem se stal mladým skateboardujícím delikventem, kterýho nešlo dostat dom.
No a těsně kolem maturity jsem viděl v časáku Board jednu malou fotku asi jako krabička sirek, kde byl vyfocen flatland bmx trik. A já se mohl zbláznit. Začal jsem řešit, co to vlastně flatland je, koukat na netu a rozhodl se, že prostě bmx musím mít. A začal vycházet časák Dirtbiker, kde už o flatlandu byla vždycky dvojstrana a popis. o to je, jaký jsou tam triky apod. A byl tam inzerát, že někdo (Filip Švadlena si pamatuju, že se jmenoval:) prodává bmx vhodný na flatland v Praze za 9000 korun. Dva problémy, neměl jsem 9000 korun a do Prahy vlakem to bylo 6 hodin.
Prachy sem nakonec vyřešil tak, že jsem se dostal na vysokou školo (haluzí, kdy sem se nějak dostal nad čáru, i když sem neudělal přijímačky, nějak se jim prý pokazil systém) a máma mi zařídila kontokorent na 10 000,-. No a do Prahy sme nakonec jeli s partou na nějakou hip hop akci, takže sem se domluvil s týpkem na srazu na Hlavním nádraží, kde sem kolo koupil a nechal ho vlakem poslat do Bohumína a šli sme na kalbu:)
Tohle kolo bylo těžký jako prase, naprosto nevhodný na flatland, ale já sem ho miloval…
No a tím začalo moje období, na který vzpomínám dodnes. Jestli jsem byl skejtem nadšenej, tak bmx jsem byl naprosto postiženej. Jezdil jsem každý den tři hodiny, trénoval triky jak magor a do toho jsem se vykašlal na vysokou, protože sem chtěl jen jezdit. Tak sem musel jít na civilní službu, abych nemusel na vojnu a mohl jezdit.
Na bmx jsem jezdil tak hodně, že jsem strašně rychle hubnul. Pamatuju si že mě máma chtěl poslat do nemocnice, že mám určitě anorexii. Strašně hodně jsem totiž jedl, třeba celej balík špaget najednou apod. a přitom jsem nepřibíral, spíše hubnul. Teď vím, že sem hubl břišní tuk a nabíral svaly, ale v tý době jsem to vůbec neřešil.
Kolem 21 let jsem nastoupil do práce a to jako prodavač a závozník v prodejně elektra, kde jsem půl dne tahal pračky a ledničky lidem do třeba třetího patra apod. A samozřejmě, když sem v šest večer skončil, tak sem šel ještě na dvě hodiny jezdit… A víkendy celej den jezdit, nebo jet na závody stylem stávat ve tři ráno, osm hodin někde vlakem třeba do Pradubic nebo do Litoměřic, tam celej den jezdit a závodit a zase osm hodin vlakem domů. Přijel sem ve tři ráno domů a po obědě v neděli zase trénovat, to co jsem okoukal na závodech a další den do práce tahat pračky.
Po čase se kolem mě zase začala motat partička kluků co jezdila na horským kolem a mě začalo mrzet, že jezdím na bmx sám, chyběla mi ta partička, co jsem kdysi měl na skatu. Tak sem prodal bmx a koupil horský a začal jezdit s nima. Bylo to super, jezdili jsme sjezdy na kolech co na to absolutně nebyly připravený, chrániče sme nějak super extra neřešili a do toho jsme hodně kalili.
No a pak sem si našel holku a stěhoval se do Brna. A tam jsem úplně přestal jezdit, vlastně ze dne na den. A z kluka co měl 85 kilo při 188 cm se stal tlusťoch co měl kilo 110…
No a posledních asi patnáct let se to se mnou pořád sune, mám kolem 120-130 kilo a nic mě už nebaví. Doma mám skate, bmx, horský kolo a na všechno se tak maximálně práší…
A touhle velkou vykecávačkou se dostáváme k tomu, proč jsem si zvolil Monkey Kinga jako svůj prostředek s tím něco konečně udělat a možná tím, jak to tady a na jiných platformách popíšu, tak pomoct i ostatním, komu se něco podobnýho stalo. Znám totiž hodně lidí, co třeba závodně plavali, hráli fotbal apod. a po narození dětí nebo chození do práce s tím přestali a jak bylo to tělo nastavený pálit tisíce kalorii a najednou přestalo, tak se nezměnila strava a člověk najednou všechno začne ukládat.
Ale o tom zase třeba někdy příště…